Nedávno jsem se dostal k videu, které řeší téma “Křesťan a Harry Potter”. S názory prezentovanými v tomto videu bohužel nemůžu souhlasit. A protože mi toto téma přijde velice závažné, zapojil jsem se do diskuse.
YouTube ale zřejmě není stavěný na dlouhé komentáře :-). Můj první příspěvek sice prošel, ale moje odpověď na reakci autorů už je tak dlouhá, že mi ji YouTube odmítá vložit. Zkracovat tento svůj příspěvek nechci, proto ho uvádím zde. Uvádím zde i svůj původní komentář, který se na YouTube ještě vlezl. Reakci autorů zde uvedu v případě, že k tomu od nich dostanu svolení. Pokud někoho zajímá je k dispozici pod videem na YouTube: https://youtu.be/opouxnlRxVQ.
Moje odpověď na reakci autorů¶
Děkuji za Vaši odpověď.
Na úvod Vás chci ujistit, že v žádném případě “všeobecně neodsuzuji” nikoho z těch, kdo knihy čtou a videa sledují. Ještě před několika lety bych se přidal na vaši stranu a pamatuji si na dobu, kdy jsem se na ty “fanatiky, co dělají z komára velblouda” díval s pocitem, že já jsem přece ten rozumný křesťan, co má na věc vyvážený a zdravý názor. Pak ale v mém životě nastal určitý obrat, a já jsem začal vidět věci, které mi předtím naprosto unikaly. A H.P. je jeden z problémů, na který jsem dostal zcela jiný pohled.
Tématu služby za uzdravení a osvobození se věnuji několik let a mám určitou zkušenost. A protože vím, že nemůžu vše poznat na vlastní kůži, tak prostě a jednoduše věřím těm, co v této službě stojí déle než já a mají v této oblasti více zkušeností. Rozlišení, o kterém je zde řeč, už jsem prováděl víckrát, vždy se stejným výsledkem. Byl bych velice šťastný, kdybych se pletl.
Ve vaší odpovědi jste mě vybídli, abych se před psaním modlil. Činím tak. Dovolte, abych vám sem napsal slovo, které mi od Pána přišlo: Nejprve mi přišlo: Jan 12, 20-24. Říkám: “Pane, já to nechápu, a navíc vždycky, když toto čtu, tak mi připadá, že tady mluvíš z cesty. Ondřej a Filip ti přivedou Řeky a ty místo, aby ses s nimi dal do řeči, tak začneš mluvit něco o tom, že ‘přišla hodina, kdy budeš oslaven’.” Pán mi odpověděl: “Pokud mě chce někdo spatřit takového jaký skutečně jsem, musí nejprve umřít sobě, musí mi odevzdat svůj pohled a svou pravdu a přijmout můj pohled a mou pravdu. Já jsem Pravda!” Tak o to celou dobu prosím. Abych měl Ježíšovu mysl a Ježíšův pohled na H.P.
Další den, když jsem se modlil růženec, mi přišlo toto: “Most přes řeku Kwai“. A já říkám: A to znamená jako co??? A pak jsem si uvědomil, že tento příběh (z II. světové války, kde britští zajatci stavějí most pro nepřítele a rozhodnou se ho hájit proti britskému komandu, které má naopak za úkol most vyhodit do povětří) vlastně přesně vyjadřuje to, co se v této diskusi odehrává.
Vojta Bašta z vašeho kanálu natočil hezké (ale krátké) video o proroctví a slovu poznání, doufám, že se vám bude dařit rozlišovat. Co Pán řekl Vám?
Mimochodem, když už je řeč o rozlišování, chtěl bych zmínit dvě přednášky, které myslím stojí za to:
Zde nabízím další myšlenky, které mi přicházely nejen při modlitbě:
Názor kardinála Ratzingera jsem zmínil proto, že je to člověk nejen vzdělaný, ale také zbožný. Vím o něm, že aktivně naslouchá Božímu hlasu. Navíc Pán si ho vybral, aby byl viditelnou hlavou jeho mystického těla. Proto je jeho názor v této věci pro mě velice významný, i když není oficiálně závazný. Upřímně si myslím, že nezmínit ho ve videu, přesto, že jste o něm věděli, bylo trochu nefér. Za legitimní bych považoval tento názor zmínit a uvést argumenty, které ho vyvrátí.
Mrzí mě, že kniha Gabriely Kuby, “H.P. dobrý, či zlý” není k dispozici v češtině, diskuze by mohla být ještě plodnější.
Další osobou, jejíž názor je veřejně znám, ale který jste ve videu nezmínili,
je již zesnulý římský exorcista Gabriel Amorth. Jeho názoru si všimla i světská
média:
https://tn.nova.cz/clanek/zpravy/zajimavosti/cvok-chce-zakazat-harryho-pottera-a-jogu.html
Cituji: “Jóga a Harry Potter jsou ďáblovi pomocníci. V Harrym Potterovi se Ďábel rafinovaně skrývá pod maskou neobvyklých schopností, kouzel a kleteb. Satan je vždy nejraději, když v něj nevěříme. Ty knihy nikdy neměly vzniknout a měly by se zakázat.“
Na rozdíl od redaktorů TV Nova si nemyslím, že je tento kněz “očividně šílený”. Vykonával službu exorcisty v římské diecézi několik desítek let. Vykonával průměrně 8 exorcismů denně a jezdili za ním lidé z celého světa. Těžko bychom hledali někoho, kdo o tomto problému ví více. Při modlitbě za osvobození nebo při exorcismu je vždy klíčové odhalit vstupní bránu, kterou zlý duch vchází. Mám za to, že když G. Amorth za ďáblovy pomocníky označí právě jógu a H.P., ví co říká! Nejspíš byly zrovna tyto dvě vstupní brány odhaleny při jeho modlitbách jako velice časté. Navíc službu exorcisty nelze vykonávat bez hlubokého modlitebního života, a proto jsem si jistý že i G. Amorth naslouchal Božímu hlasu, velmi často musel rozlišovat duchy a tento “duchovní sval” (jak to nazval Vojta Bašta) má dobře vycvičen. Proto myslím, že jeho prohlášení jsou závažná, i když nejsou oficiálně závazná.
Co o tom míníte Vy? Jaká je vaše zkušenost s modlitbou za uzdravení a osvobození?
Škoda, že z Youtube zmizelo video s přednáškou Pavla Havláta (sloužil tehdy jako exorcista pro Brněnskou diecézi), na které se krátce vyjadřoval k tématu “hrajeme si na…”. Mám v paměti příběh, který vykládal. Pokusím se ho zde převyprávět: Na exorcismus přišli nevěřící rodiče s asi 19-ti letou dívkou. Několik let nemohla spát a stále u sebe cítila přítomnost zlé bytosti, která jí chce ublížit. Doktoři si nevěděli rady, psychologové si nevěděli rady, léčitelé neuměli pomoct, tak zkusili ještě faráře — člověk nikdy neví… Exorcista se na dívku dívá a říká: “Tak mi hezky pověz, co se tenkrát stalo? Čím to začalo? Čarovali jste? Vyvolávali jste duchy? Nebo co to bylo?” Odpověď: “No my jsme si s holkama dělaly srandu, že jako vyvoláme ducha. Tak jsme si vzali tu tabulku, chytili jsme se za ruce a začali jsme vyvolávat. A najednou jsme všichni cítili, že tady někdo je. Tak já jsem tu tabulku shodila ze stolu a zařvala jsem, ať se vrátí do toho svýho hnusnýho pekla, ale od té doby ho pořád cítím, že se mě drží.”
Vždyť si “jenom hrály”. Byla to “jenom” nevinná hra. A určitě to tak nemyslely. A dokonce tomu ani nevěřily. Ale přece zlý duch přišel! Proč? No protože ho pozvaly. Tento příběh je jen jeden z mnoha…
Je přece naprosto typické, že děti si hrají na svoje oblíbené hrdiny. Příběhy přece formují člověka — zvláště děti, protože máme tendenci se ztotožnit s hlavní postavou. Kluci, co čtou foglarovky, často začnou chodit do skautu, protože chtějí zažít to, o čem čtou. Nebo, po přečtení středověkého rytířského románu, si začnou vyrábět meče a brnění, protože chtějí být jako jejich hrdina… Děti, které čtou a sledují H.P., si na to přece budou naprosto přirozeně hrát, a také se ztotožní s hlavním hrdinou. Představa, že si 10-ti nebo 12-ti leté dítě bude číst H.P., jak říkáte, “racionálně”, a bude přitom, jak nabádá Kuba, “kontrolovat, jestli v něm toto čtení nevyvolává nějaké negativní emoce”, mi přijde velice utopická.
Kdyby vyšla pohádková kniha, kde by hlavním hrdinou byl zlodějíček, který všechny oblafne, také byste prohlásili, že je toto čtení pro naše děti v pohodě? Je to přece jen “pohádková fikce”… Je to jenom jako a nebereme to vážně. Já bych takovou knihu svým dětem nečetl. Věřím, že vy taky ne (možná se mýlím). Proč? Protože příběhy formují dětskou duši, a protože, když je hlavním hrdinou zlodějíček, co všechny podvede, budou mít děti sklon si myslet, že je normální podvádět. Zde je řeč o hříchu proti VII. přikázání.
Magie je hřích proti I. přikázání (to je o několik příček výš než to VII.). Máme milovat Boha celým srdcem, celou duší a celou svou silou. Máme se obracet k Bohu a ne k magii (tedy ke Zlému). Bohu je magie tak odporná, že v Ex 22:17 prohlašuje hroznou věc: “Čarodějnici nenecháš naživu.” Je tedy čaroděj tím správným hrdinou pro křesťana? H.P. je hrdina, který vše vyřeší magií. Hlavní hrdina je “otloukánek”, ze které magie udělá vítěze. Tohle chceme učit naše děti? Ano, v pohádkách se čarodějnice objevují celkem normálně. Ale téměř vždy je magie něco špatného a čaroděj nebo čarodějnice je záporná postava. V H.P. se ukazuje bílá magie jako ta dobrá a černá magie jako ta zlá. To je ale lež a blud, protože jako křesťané víme že (1J 4,3) “… žádný duch, který nevyznává Ježíše není z Boha, ale je to duch Antikristův”. Bílá i černá magie “využívá” “služeb” zlého ducha. Bílá i černá magie jsou tedy Bohu stejně odporné. Praxe ukazuje, že ti, co provozují bílou magii (např. léčitelé nebo homeopati), trpí určitou duchovní svázaností, a po jejich prozření nebo obrácení často musí projít procesem osvobozování. Opravdu si myslíte, že pohádky o tom, co je Bohu odporné jsou vhodným čtením pro křesťany nebo dokonce pro křesťanské děti, jejichž vztah k Bohu se teprve formuje?
Jste si opravdu jisti tím, že hrát si na magii je neškodné, a že to nedopadne stejně jako ve výše zmíněném příběhu o vyvolávání duchů? Jste si jisti tím, že když si děti budou hrát na čarodějnice a použijí zaříkávadlo, že se tohoto zaříkávadla nechopí zlý duch a nevyužije ho jako pozvánku k tomu, aby mohl působit?
Můžu se mýlit. Dokonce i kardinál Ratzinger a Gabriel Amorth a Gabriela Kuby se můžou mýlit. Velice bych si přál, abychom se mýlili. Moc bych si přál, abyste měli pravdu Vy. Pokud byste totiž měli pravdu, je H.P. opravdu nezávadný a sledování vašeho videa, se kterým jste si dali tolik práce, nenapáchá žádné škody. Pokud někdo uvěří mé hypotéze, a vzdá se filmů a knížek s H.P., nestane se v podstatě nic zlého, čtenář o nic pro život zásadního nepřijde. Pokud se ale mýlíte Vy a H.P. jste špatně rozlišili, může toto vaše video napáchat spoustu zla.
S úctou a láskou, Marrek Nožka
Můj původní příspěvek do diskuse¶
Myslím, že v tom videu chybí několik, dle mého mínění, naprosto klíčových informací:
Nevím, co přesně bylo myšleno tím, že “Vatikám vyjádřil H.P. podporu”, ale pro mě je klíčové vyjádření Josepha Ratzingera podle kterého H.P.“rozvracejí křesťanského ducha”; dále řekl “… existují jemné svody, které působí bez povšimnutí, a to má hluboký dopad na rozklad křesťanství v (dětské) duši ještě předtím, než se může správně rozvinout” (Ano, v době, kdy toto Ratzinger psal nebyl ještě papežem, ale předsedou Kongregace pro nauku víry.)
Dále bych rád poukázal na jeden nebezpečný fakt. Vše čím, je ve videu argumentováno, je v rovině “já si myslím” a je to předkládáno tak, že tak to prostě je. Přitom se zde bavíme o něčem, co podléhá procesu, který se u křesťanů nazývá rozlišování duchů. A podle 1Kor 12,8-11 je “rozlišování duchů” charizmatem, darem Ducha Svatého. Tady pouhé “já si myslím” nemůžeme aplikovat, protože “nezápasíme s protivníky z krve a masa, ale s Knížectvími, s Mocnostmi, s těmi, kdo ovládají svět tmy, se zlými duchy…” (Ef, 6,12) Takže se ptám, jestli je toto video výsledkem hluboké modlitby, adorace, půstu a dlouhého naslouchání Božímu hlasu, nebo jestli je to rozumová úvaha založená pouze na osobní zkušenosti tvůrců.
Také by myslím bylo dobré, když je řeč o magii, uveřejnit názor někoho, kdo s ní má osobní zkušenost. Tím myslím, křesťany, kteří třeba magii před svým obrácením provozovali, nebo exorcisty, kteří mají zkušenosti z první linie. Jedni i druzí říkají totéž: Na H.P. pozor! Nečtěte to, abyste se nezapletli se zlými silami. To, co knihy ukazují není fikce, ale realita okultizmu líbivě zastrčená do napínavého příběhu.
Jedna taková bývalá čarodějnice je Gabriele Kuby, která o tom proč je H.P. špatně napsala celou knihu: H.P. dobrý, či zlý.
Další bývalá čarodějnice podávala svědectví o kočičce bez úst, nad jejímž pálením jste se pohoršovali. Ony totiž existují určité duchovní zákony a principy, jak v esoterice, tak v křesťanství. Jeden takový zákon říká, že “Ten, kdo nemluví ústy, mluví duchovně”. Tak může mluvit nebo působit duchovní bytost skrytá za kresbou. Ale zde jsme zase u rozlišování duchů.
K tomu pálení knih: četli jste někdy Skutky apoštolů 19,19? “Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli knihy a přede všemi pálili.”
Dalším duchovním zákonem je, že když se něco odehrává v duchovním světě, odehrává se to nejdřív symbolicky ve světě fyzickém. My křesťané to známe ze svátostí. A zlý duch je legalista (nevím jaké jiné české slovo použít). Když někdo čaruje, provádí něco, co patří zlému duchu, a tím mu otvírá dveře. Je jedno jestli to myslí vážně nebo ne. Důležité je, že určité gesto patří Zlému a uvádí ho do pohybu.
Říkáte, že “musíme rozlišovat mezi dětskou hrou a skutečnou magií”. A jak se to prosím dělá? Každá vážná věc začíná hrou. Jak můžu tvrdit, že magie a esoterika jsou zlé věci, kterým je třeba se vyhnout, a zároveň si na to hrát? :-O Mimochodem Saxanu a H.P. nemůžete srovnávat.
Na závěr mi dovolte jednu úvahu: H.P. je mistrovské veledílo napsané ve velmi krátkém čase. Osobně se domnívám, že něčeho takového není člověk schopen bez duchovní inspirace. Odkud si myslíte, že tato duchovní inspirace pochází? Od Ducha svatého nebo od Zlého? Nikdo jiný totiž v tomto světě duchovně nepůsobí. Máte někdo informace o tom, jaký má paní autorka vztah k Ježíši a co si o něm myslí?